Bílý Křemínek - O plemeni SAMOJED

O plemeni SAMOJED

Původ plemene samojed zasahuje do období více než tisíc let před naším letopočtem a tím se zařazuje mezi nejstarší plemena vůbec. Má, dle vědeckých výzkumů, mnoho charakteristických znaků prehistorického psa.

V minulém století si anglický zoolog pan Kilburn- Scott dovezl prvního samojeda z Ruska. Byl zároveň prvním zakladatelem chovatelské stanice a jeho chov se stal základem dalších chovů v Evropě i v USA. Vypracoval také první standard, kde byl zdůrazněn původ tohoto plemene.

Samojedové-Něnci, byli kočovný národ, žijící na rozhraní evropské a asijské Sibiře. Tito lidé používali své psy na hlídání stád sobů, k lovu jako honiče, k tažení saní i jako strážce svého obydlí. Psi směli dokonce spát ve stanech s lidmi a sloužili jako živé přikrývky. Pečovali o ně stejně jako o své děti. Nikdy nebyli (tak jako mnozí jiní psi) odkázáni sami na sebe a svou lásku a oddanost k člověku neustále dokazují.

Evropané, kteří poznali toto plemeno na svých cestách po Rusku v minulém století, jím byli okouzleni. Využívali samojedské psy především k tahu saní. Samojedi se také zúčastnili výprav k oběma zemským pólům. Můžeme se s nimi setkat již ve výpravě Nordenskjohlově (který jako první použil pojmenování "samojedský pes"), Shackletonově, Nansenově, Amundsenově a jiných.

Do naší republiky byl první samojed dovezen roku 1967. Jmenoval se IGOR a jeho majitelkou byla slavná gymnastka Eva Bosáková, která si ho přivezla od chovatele z předměstí Los Angeles v USA.

První samojedi v Čechách se narodili v roce 1986 v chovatelské stanici Eskimokou.

Od té doby se i přes některé počáteční chovatelské nezdary dostává tento překrásný medvídek do popředí kynologické veřejnosti a těší se značné oblibě.

Samojed se řadí do V. skupiny FCI: špicové a ostatní primitivní plemena, sekce 1- severští saňoví psi.

V povaze samojeda se odráží úzké, po staletí trvající spojení s člověkem. Samojedský špic působí díky posazení očí, mandlového tvaru a zvednutím ústních koutků inteligentním, elegantním, pozorným a věčně smějícím se výrazem, který je typický pro toto plemeno.

Je to čilý pes, plný potřeby k neustálé činnosti a člověku je srdečně oddán. Miluje děti a má pro ně velké porozumění, avšak i samojed je "jen" pes a neměl by nikdy zůstat bez dozoru. Také k cizím lidem je kamarádský a proto se nehodí jako hlídací nebo obranářský pes jako třeba německý ovčák.

Může však svým štěkotem a mohutným vzhledem odradit nebo zahnat případného nechtěného hosta, ale nikdy nikoho nenapadne.

Tento bývalý pracovní pes chce být neustále zaměstnán a potřebuje dostatek pohybu. Základní výcvik zvládne bez větších problémů, ale nesnáší hrubé zacházení, proto se dá lépe zvládnout změnou tónu hlasu a nikoliv násilím. Nikdy však, i přes důslednou výchovu, neukáže poníženou poslušnost. Má v sobě zakotven lovecký pud a pokud se stane, že na procházce v přírodě uteče za nějakou zvěří (zajícem, křepelkami, atd.), nemá smysl na něho volat, pískat, shánět, atd. Nejrozumnější je zůstat na místě a čekat, až si vzpomene, že má také svého páníčka. Je tedy lepší mít samojeda v přírodě raději na vodítku.

Péče o samojeda není tak složitá, jak by se mohlo zdát. Je odolný vůči jakémukoliv počasí. Dokáže ležet hodiny na slunci a taktéž na sněhu. Překrásná bílá, hustá srst ho dokáže ochránit. Vyžaduje, obzvlášť u mladého psa, intenzivní péči, oproti tomu se srst dospělého psa kartáčuje cca. jednou týdně. V době línání by se mělo vyčesávat každý den, aby srst nezplstnatěla. Z vyčesané srsti se nechá (po spředení) uplést teplý svetr.

V současné době jsou psi používáni při závodech psích spřežení, dá se s nimi běhat, jezdit na kole a úspěchů dosahují v soutěžích obedience a agility. V mnoha zemích jsou také využíváni jako slepečtí a vodící psi a vzhledem k vynikající nekonfliktní povaze a přítulnosti k lidem se využívají i v canisterapii.

Page modified: 7.8.2005 19:52:31

---